Další měsíc utekl jako voda a náš Keňour už má skoro rok. Často koukám na pár měsíců staré fotky a nedokážu uvěřit tomu, jak z takového malého roztomilého miminka mohl vyrůst během chvíle veliký hovawartí puberťák :-) Momentálně má 67cm a 31,5kg. 

Keny se v tuhle chvíli dostává z nejhorší puberty. Období mezi 7 až 9 měsíci bylo hrozné - neviděl, neslyšel, neuměl nic. Chvílemi jsem si říkala, jestli náhodou není hluchý. Teď mě každý den mile překvapuje. Na procházkách docela poslouchá, už mu krásně jde odložení a zjišťuji, že se mi podařilo ho naučit plno povelů, aniž bych se o to snažila. Tím, že jsme moc nestíhali chodit na cvičák a sama ho nijak necvičím, se vše učil za provozu. Vypadá to, že rozhodnutí necvičit ho alespoň do roka, přineslo ovoce. Keny si plno povelů upevnil, protože je má naučené tak, že je splnit musí a ne, že se mu vyplatí je dělat, protože dostane odměnu.

Myslela jsem si, že Keňoura hodně rozmazlujeme a je neposlušný, ale opak je pravdou. Je hodně pozorný a na jeho chování je znát, že jsme důslední. Samotnou mě to překvapilo a zjistila jsem, že tu výchovu zvládáme dost dobře. Stále je to veselý, temperamentní, sebevědomý pes. Vůbec se nežene do konfliktu, ke každému je milý a přátelský a nemá potřebu si na nikom "honit triko". Snad to s ním takhle dobře půjde i dál. Zatím to vypadá, že se nám s tímto přístupem už konečně podaří ho pořádně vystavovat a časem i složit nějakou tu zkoušku. Uvidíme, co z toho našeho miláčka jednou bude :-) Mám teď ambice ještě vyšší :-)