Ve třetím červencovém víkendu jsme si skvěle užili hovawartí víkend na Praku u Českého Šternberku. I přes potíže s ubytováním byl nakonec víkend perfektní a jediné, čeho jsem litovala bylo to, že jsem s sebou nevzala Bárníčka. 

Keny si vyzkoušel stopy, obrany a se svými polo-sestřičkami docházel na "malou" štěněcí poslušnost. Víkend si moc užil, mezi všemi psy i lidmi sebevědomě a nadšeně pobíhal a krásně poslouchal :-) 

Velice mě potěšilo to, že Keny je šikovný obranář :-) Opravdu ho to moc bavilo a jelikož i mě obrany baví, je jasné, že v nich budeme aktivně pokračovat i nadále! 

Na stopičče byl taky moc šikovný, dokonce se hned v prvním čtverci sám vrátil, když čuchnul vedle - velice mě to překvapilo. Škoda, že je to disciplína, která mě moc nebere, ale stejně s ní budeme muset časem začít. 

Celkově je velice učenlivý, kontaktní a nebojácný a všechny tyhle své vlastnosti na táboře ukázal! Na závěr mě moc potěšil výhrou prvního místa v táborové výstavě, kde se tedy stal nejkrásnějším štěnětem výstavy <3

Organizace tábora byla skvělá, moc děkujeme pořadatelce Lindě a výcvikářům a těšíme se na další akci s vámi!!! :-) 

Právě zjišťuji, že štěně nás natolik zaměstnává, že nestíhám všechny důležité milníky psát na web, takže jdu na to! :-) Keny měl 5.7. dva měsíce! Navážili jsme mu 7,9kg - vidím každý den, jak nám roste před očima a pořád porovnávám fotky! Dnes už si toho začínají všímat i ostatní lidé, že je větší a větší :-)

V sobotu to byl týden, co je Keny u nás doma. No zabydlel se velice rychle, věřím, že je s námi šťastný. Samík si s ním sice nehraje, ale toleruje ho, Keny na něj teda zkouší čím dál tím větší nálety, tak ho musíme trošku korigovat a občas mu Samík sám vysvětlí, že už je to moc :-D Vše v mezích, všichni jsme spokojeni :-) Jen Keny by si rád užil víc hry s chlupatým kámošem, ale snažíme se mu to, co nemá doma, nahrazovat co nejvíc kamarády "externími". 

Keny už je víc sebevědomý, nevadí mu chodit v různých terénech (včera pobíhal na spadaných větvích ve vyschlém močálu a snažil se skákat z mostu), za což jsem moc ráda, protože by se nám to mohlo hodit na tréninky záchranařiny, kam se chystáme.

Dnes jsme byli s Kenym na veterině kvůli očkování a choval se jako naprostý vzorňák! Zvládl všechno od injekce, až po důkladné prohlédnutí uší, zubů a očí. Je to náš malý velký šikulka! :-)

Konečně jsme si dovezli našeho broučka! V sobotu 2.7. jsme si pro něj jeli, udělali jsme pár posledních fotek u maminky, poseděli jsme s paní chovatelkou a pak nás čekala dlooouhá cesta domů. Od chvíle, co jsme vylezli z auta se k nám Keny choval, jak kdyby věděl, že je náš, což bylo dost překvapivé vzhledem k tomu, že nás viděl jen jednou :-) Dokonce i Samík, který byl otrávený, když na něj štěňata dorážela, byl zrovna ke Kenymu o dost shovívavější. Nechal se od něj tahat za vodítko a nic nenamítal.

Před cestou domů jsme se dozvěděli, že Keny ještě nejel autem, byla to tedy jeho premiéra, a rovnou čtyřhodinová! Měla jsem z cesty velké obavy, ale naprosto zbytečně. Keny celou dobu spinkal, mazlil se, rozdával pusinky a byl prostě hodné sluníčko. Nerozrušilo ho ani bušení deště do auta, ani igelitka, která mu průvanem přeletěla z kufru přes hlavu.

Doma byl překvapený, kde to je a kde jsou sourozenci. Po první procházce se ale rozkoukal, zkoumal obývák, usínal nám u nohou a dal si i trošku granulek. Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat noc. Vzhledem k tomu, že tu máme plno sousedů, doufala jsem, že nebude moc výt. Keny mě opět překvapil! Přenesla jsem ho spícího do jeho pelíšku v kleci, kterou mám vedle postele. Byl v ní poprvé, ale vzal ji hned za svou a moc rád v ní odpočívá. Celou noc spinkal a já jsem byla úplně zbytečně vzhůru už od 3 ráno a pozorovala jsem ho. Kolem 4 jsem ho šla vyvenčit a pak jsme spolu zase usnuli. 

Během jediné noci a dne, co je u nás, dělá obrovské pokroky. Jediné s čím má problém je chůze na vodítku a samota. Na vodítku se mi vzpouzel a vůbec nechtěl jít tam, kam jsem šla já, jakmile ho vodítko trošku zatáhlo. Během třetí procházky mě už ale všude následoval a zabejčil se jen jednou - po cestě domů. Stále si asi myslí, že se venku najednou objeví sourozenci, a tak se mu dovnitř domu nechce. Co se týče samoty, tak Keny hodně kňoural, když jsem jen odešla do jiné místnosti, a to i když byl puštěný. I to se ale už hodně lepší a naposledy jsem ho našla sedět v kleci a potichu čekat, když jsem si šla dělat večeři. Ani jsem nevěděla, že se probudil :-) 

Keny hodně dobře reaguje na cokoliv, co mu řeknu. Teď si například kousal dečku v pelíšku. Řekla jsem mu jen "Nech to, nekousej tu deku," ani ne nijak důrazně a on přestal a místo deky si vzal kousací hračku. Nebo se pokoušel si vlézt pod postel. Zase jsem mu jen klidně řekla "Ne, nechoď tam," a on zase vylezl. Je hodně kontaktní, tulí se, miluje pozornost, rád se přetahuje o hračky. Zároveň je i samostatný a bohatě si vystačí s čímkoliv na kousání :-) Zrovna teď, když píšu tyhle řádky, si vedle mě hraje v kleci s uzlama :-) 

Jsem moc šťastná, že tohohle nádherného a šikovného plaváčka máme. Je to velký pohodář, vůbec ho nepřekvapily žádné zvuky domácnosti ani města, ač vyrostl na vesnici a venku. Pořád se na něj musím dívat a obdivovat ho. Bála jsem se štěněcího období, ale teď si přeju, aby bylo o něco delší než je :-) Za měsíc bude dvakrát větší, než je teď a mně je z toho trošku smutno :-) I těch pár loužiček, co už doma udělal (má chyba, samozřejmě!), bych mu odpustila, kdyby byl alespoň o týden dýl takhle malinký a zlatý :-) 

Zatím ho nebudu učit žádné povely. Důležité pro mě je, aby si zvykl na nové prostředí a snášel v pohodě procházky a samotu. Až bude tohle vyřešené, tak začneme se základníma povelama :-) Teď se věnuji tomu, aby slyšel na jméno (a to mu jde, zdá se, skvěle), reagoval pozitivně na lidi a byl prostě šťastný.

Někdy po 10.7. jdeme na očkování, od 14. do 18.7. budeme na psím táboře a poslední víkend v červenci bereme Kenyho na vodu. Rozhodně se u nás nudit nebude, vlastně z něj uděláme trošku dobrodruha :-) Brzy se zase ozvu s novými poznatky a pokroky :-)