2020
31.12.2020 - Máme za sebou další úžasný Silvestrovský hovisraz, který už se stal tradicí. A pravděpodobně bude součástí tradice do budoucna jeho konání na Petříně. Ostatně, terasy pod Petřínem spolu s Kinského zahradou jsou naprosto úchvatné místo, které působí jako oáza v centru města. A jak je tu nádherná příroda, tak jsou tu i krásné výhledy na historické centrum města a všechny důležité památky. A když vám vyjde tak nádherné počasí, jako nám, je to prostě pecka. Se psy tu můžete nachodit celkem dlouhé procházky, když není Covid, tak si uděláte zastávku na svařák. Psi se vylítají a páníčci se pokochají. :-) Jsem moc ráda, že nám i letos přes nepřízeň doby tato tradiční vycházka vyšla a skvěle jsme zakončili ten vůbec ne příjemný rok 2020. Snad do nového roku vyjdeme všichni pravou nohou.
18.12.2020 - Přijel nám do Prahy na návštěvu Baddy, a tak jsme domluvili setkání s "rodinkou". Baddyho tak čekala páteční cesta MHD do Řep, to znamená surová socializace. Poprvé jel MHD, stihli jsme rovnou autobus i tramvaj. Zároveň byl vlastně poprvé ve velkoměstě. I když už u nás v Praze jednou byl, nikam jsme ho moc netahali. Teď to pro něj tedy byla velká změna oproti vesnici, kde tolik lidí a ruchu nepotká.
Baddy vše zvládl levou zadní. Auta se lekl jen jednou a pak už větší hluk neřešil. Kde se bere tolik lidí, to mu nedá spát, a každého musí očmuchávat. :-D V autobuse byl chvilku zděšený, co to jako je, ale za pár minut si sedl a chápal, že prostě jedeme a vystoupí se až řeknu. V tramvaji mu to trvalo o něco déle. Byl sice v klidu, ale vystupovat chtěl na každé zastávce s lidmi. No po asi půlhodině to vzdal a stočil se mi do klubíčka pod nohy. Škoda, že jsme za chvíli vystupovali. :-)
V Řepích jsme šli z tramvaje kilometr na venčící louku, kde jsme se potkali s chovatelkou Ivou, maminou Usuri Gasko Prim, ségrou Bellatrix Sofie a bráchou Badar Glow. Baddy nejdřív koukal, jak kdyby nevěděl, co s nimi vlastně má dělat. Hovawarti mu evidentně tolik nevoní, přeci jen má doma kámošku výmarku. Ale za chvíli se přidal a všichni dohromady se pěkně vyřádili. :-) Když byli trochu unavení, udělali jsme jim reprezentativní fotky a pak je nechali zase běhat. Na chvilku se nám přidala smečka asi 10 canisterapeutických psů, takže jsme měli o zábavu postaráno.
Iva nás s Baddym hodila domů a my jsme tak měli čas vyrazit ještě na procházku s Kenym. Dali jsme 7,5km a já měla i odvahu je spolu pustit. Kluci byli moc hodní, ale pořádně divocí, tak doufám, že Baddyho vrátím domů v celku. :-D Doma samozřejmě usnul jako miminko a byl pěkně unavený. I když teď - před spaním - tu zase lumpačí.
Baddy vše zvládl levou zadní. Auta se lekl jen jednou a pak už větší hluk neřešil. Kde se bere tolik lidí, to mu nedá spát, a každého musí očmuchávat. :-D V autobuse byl chvilku zděšený, co to jako je, ale za pár minut si sedl a chápal, že prostě jedeme a vystoupí se až řeknu. V tramvaji mu to trvalo o něco déle. Byl sice v klidu, ale vystupovat chtěl na každé zastávce s lidmi. No po asi půlhodině to vzdal a stočil se mi do klubíčka pod nohy. Škoda, že jsme za chvíli vystupovali. :-)
V Řepích jsme šli z tramvaje kilometr na venčící louku, kde jsme se potkali s chovatelkou Ivou, maminou Usuri Gasko Prim, ségrou Bellatrix Sofie a bráchou Badar Glow. Baddy nejdřív koukal, jak kdyby nevěděl, co s nimi vlastně má dělat. Hovawarti mu evidentně tolik nevoní, přeci jen má doma kámošku výmarku. Ale za chvíli se přidal a všichni dohromady se pěkně vyřádili. :-) Když byli trochu unavení, udělali jsme jim reprezentativní fotky a pak je nechali zase běhat. Na chvilku se nám přidala smečka asi 10 canisterapeutických psů, takže jsme měli o zábavu postaráno.
Iva nás s Baddym hodila domů a my jsme tak měli čas vyrazit ještě na procházku s Kenym. Dali jsme 7,5km a já měla i odvahu je spolu pustit. Kluci byli moc hodní, ale pořádně divocí, tak doufám, že Baddyho vrátím domů v celku. :-D Doma samozřejmě usnul jako miminko a byl pěkně unavený. I když teď - před spaním - tu zase lumpačí.
Podzimně / zimní výlety - Po tom letošním náročném roce to chtělo trošku vzpruhu, a tak se snažíme alespoň dělat malé výlety, co jen to jde. I když se víceméně držíme v Praze a okolí, je to paráda. Jeden z prvních, kdy měl Keny konečně trochu volnosti, byl s naší kamarádkou Ivou do Hloubětína. Nikdy by mě nenapadlo jak nádherná místa tu jsou, proto jsem tak moc ráda, že mám spoustu přátel pejskařů, kteří mi vždy ukážou své trasy, které pak můžu sdílet s ostatními a třeba je tím inspirovat. :-) Tady jsme vycházeli od MHD zastávky Spojovací přes vrch Třešňovka, kolem zahrádek. Napojili jsme se na potok Rokytka a podél něj jsme šli prakticky celou cestu, až jsme to stočili k zastávce Nádraží Libeň. Byla to cca 6km procházka nádhernou přírodou a pohádkovými parky, byť jsme stále byly ve městě.
S Kubou a oběma kluky jsme se vydali do Vestec, odkud lidé neustále sdíleli fotky na lávce přes rybník. Věřím, že ho z fotek znáte. Upřímně řečeno, já jsem byla celkem zklamaná. Mě ten rybník až tak nezaujal. Ale pár fotek jsem si taky udělala, dali jsme si tu s Kenym a Samíkem příjemnou procházku a vyrazili zase domů. Příště nás čekal výlet na Bílou horu, kde jsme si ho prodloužili procházkou do Obory Hvězda. Tu považuju za jeden z nejkrásnějších pražských parků. A zrovna k naší poslední návštěvě se váže docela "hustá" historka. Asi si pamatujete, že se na podzim ztratila mladá slečna, kterou posléze v Oboře Hvězda našli mrtvou. Byla nalezena právě ten den, kdy jsme tam byli a navíc jen krátce poté, co jsme odešli. Říkala jsem si, že jsme měli fakt mega štěstí, že ji nenašli naši psi. To by byla možná i naše smrt.
Po kratších procházkách jsem si řekla, že je načase vyrazit na Pejsktrek, který jsem měla už delší dobu koupený od Terky z Pejskária. Nebudu se tu déle rozepisovat o tom, co to přesně Pejsktrek je. To si kdyžtak přečtěte na Terky webu. Každopádně vám moc doporučuji na něj taky vyrazit. My jsme si ho moc užili a poznali jsme díky němu opět místo, kam bychom se pravděpodobně jen tak nepodívali. Tento Pejsktresk s názvem Po stopách psích hrdinů se šel v okolí Staré Huti, kde se nachází letní sídlo Karla Čapka. To bylo bohužel zrovna zavřené, ale i tak to byla moc fajn procházka, okořeněná o to, že jsme trasu objevovali postupně díky indiciím, které jsme nacházeli po cestě.
Výlety jsme zakončili dvěma procházkami po centru Prahy s Verčou Benešovou z CHS Micailve. Jednu jsme šli s její plavandou Abri za slunečného počasí. Za asi týden Verča vzala černošku Altheu a užili jsme si Prahu tentokrát zasněženou. Obojí to byly moc fajn procházky, které jsme pokaždé prošly trošku jinak a užily si všechny ty známé a krásné památky téměř bez lidí.
S Kubou a oběma kluky jsme se vydali do Vestec, odkud lidé neustále sdíleli fotky na lávce přes rybník. Věřím, že ho z fotek znáte. Upřímně řečeno, já jsem byla celkem zklamaná. Mě ten rybník až tak nezaujal. Ale pár fotek jsem si taky udělala, dali jsme si tu s Kenym a Samíkem příjemnou procházku a vyrazili zase domů. Příště nás čekal výlet na Bílou horu, kde jsme si ho prodloužili procházkou do Obory Hvězda. Tu považuju za jeden z nejkrásnějších pražských parků. A zrovna k naší poslední návštěvě se váže docela "hustá" historka. Asi si pamatujete, že se na podzim ztratila mladá slečna, kterou posléze v Oboře Hvězda našli mrtvou. Byla nalezena právě ten den, kdy jsme tam byli a navíc jen krátce poté, co jsme odešli. Říkala jsem si, že jsme měli fakt mega štěstí, že ji nenašli naši psi. To by byla možná i naše smrt.
Po kratších procházkách jsem si řekla, že je načase vyrazit na Pejsktrek, který jsem měla už delší dobu koupený od Terky z Pejskária. Nebudu se tu déle rozepisovat o tom, co to přesně Pejsktrek je. To si kdyžtak přečtěte na Terky webu. Každopádně vám moc doporučuji na něj taky vyrazit. My jsme si ho moc užili a poznali jsme díky němu opět místo, kam bychom se pravděpodobně jen tak nepodívali. Tento Pejsktresk s názvem Po stopách psích hrdinů se šel v okolí Staré Huti, kde se nachází letní sídlo Karla Čapka. To bylo bohužel zrovna zavřené, ale i tak to byla moc fajn procházka, okořeněná o to, že jsme trasu objevovali postupně díky indiciím, které jsme nacházeli po cestě.
Výlety jsme zakončili dvěma procházkami po centru Prahy s Verčou Benešovou z CHS Micailve. Jednu jsme šli s její plavandou Abri za slunečného počasí. Za asi týden Verča vzala černošku Altheu a užili jsme si Prahu tentokrát zasněženou. Obojí to byly moc fajn procházky, které jsme pokaždé prošly trošku jinak a užily si všechny ty známé a krásné památky téměř bez lidí.
Kenyho operace ektopických ureterů
Po Bárníčkově smrti jsme si letos nepřáli nic jiného, než aby zbylí dva psí kluci byli zdraví a živí. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy to vypadalo velmi bledě s oběma. Samíček nám od poslední letní dovolené do Adršpachu strašně sešel a co týden jsme s ním byli na veterině kvůli ulomenému drápu, který se špatně hojil.
Ještě větší starosti nám však dělal Keny, který na jaře zhubnul během měsíce 3kg, což při jeho už tak nízké váze bylo fakt strašně málo. A tak nám začaly neustálé výlety na různé veteriny, než jsme konečně v srpnu dostali diagnózu. Prve to vypadalo jako trávicí problémy, ale po sonu, o které jsem si víceméně sama řekla, jsme zjistili, že má ve velmi špatném stavu ledviny. Nevěděli jsme však proč, a jelikož se mi intuitivně doposavadní léčba nezdála, hledala jsem kvalitnější veterinu, kde by jeho stav posoudili znovu.
Díky Míše - majitelce mé bývalé svěřenkyně na hlídání Růženky - jsme se dostali k úžasné doktorce Pechačové na Animal Clinic. Po sonu, RTG a CT v narkóze jsme zjistili, že má Keny ektopické uretery. To znamená, že močovody mu vedou jinam, než mají. Díky tomu se v nich hromadí moč, která je roztahuje a poškozuje a stejně tak poškozuje ledviny. Jedná se o vrozenou vadu, kterou Kenyho tělo 4 roky neuvěřitelně kompenzovalo, a tak jsme vůbec neměli šanci si jí všimnout. Nikdy netrpěl úniky moči, nevypadal že by měl bolesti, byl energický, šťastný a až do 4 let jsme na veterinu chodili pouze na očkování. Tento problém se většinou objeví u fen ve štěněcím věku, které trpí inkontinencí. U dospělých psů je to opravdu rarita.
Nebylo co promýšlet, vyhlídky byly velmi špatné, a tak jsme si hned řekli o termín operace. 31.8. večer si ho na klinice převzali do péče a my nevěděli, jestli nevidíme Kenyho naposledy. Bylo to hrozné, báli jsme se jak zvládne narkózu, jestli bude operace úspěšná, atd... Ale operoval ho sám pan doktor Hnízdo a my jsme věděli, že je v té naprosto nejlepší péči. Operace tedy proběhla 1.9., díky Míše jsem měla rychlé zprávy a ještě večer kolem 8. hodiny mi volala naše úžasná paní doktorka, aby mi řekla, že Keny je po operaci v pořádku, probouzí se z narkózy a vše vypadá moc dobře. Zároveň jsem dostala na WhatsUp video jak se mazlí se sestřičkou a je celý oblbnutý, ale živý a v pořádku! Samozřejmě jsem bulila jako blázen a ještě teď, když to píšu, bulím dojetím.
Ještě to ale nebylo za námi. Vyzvedávali jsme si ho s tím, že se za celý den kromě rána vůbec nevyčůral a i ráno to byl velmi tenký nestandardní "čůrek". Pokud by se nevyčůral do cca 9 večer, měli jsme s ním jet na vycévkování někam na pohotovost. Díky bohu to bylo stresem a hned jak jsem s ním vyšla ven z ordinace, tak vypustil vše, co v sobě hromadil. :-) Čekaly nás dva týdny velmi přísného klidového režimu a i poté jsme museli být na Kenyho hodně opatrní. Na dva týdny po operaci jsem si vzala dovolenou a byla s Kenym doma. Myslela jsem si, jak si odpočinu, ale stres mi nedovolil nic jiného, než ležet s Kenym v ložnici a neustále ho sledovat. S Kubou jsme mu čistili sešitou ránu, pořád jsem vyměňovala deku v pelíšku a vytírala, aby si do rány něco nezanesl. Musel mít samozřejmě krunýř, jinak by si ránu lízal. Ten měl skoro měsíc, nedal si totiž říct. Ale zvládal to úžasně. :-)
První dny po operaci čůral velmi mnoho krve, moč byla prakticky rudá a já se hodně bála, aby to nebylo následkem nějaké komplikace. Věděla jsem, že se to může dít, ale kdyby čůral jen rudě, měli jsme raději přijet na kontrolu. Naštěstí každé další čůrání na dané procházce bylo čistší. No ale následující procházku nás čekalo to samé. Díky bohu to po několika dnech přešlo a už se moč začala měnit do normální barvy. Nejspíš se mu jen pročišťovaly ty čerstvé vnitřní "rány". S Kenym jsme chodili jen na velmi krátké procházky na vodítku. Nesměl běhat skákat, prostě jen vykadit (toho jsem se mega bála, aby si při tlačení uvnitř něco nepoškodil), vyčůrat a domů. Doma mohl jen spát, jíst a pít. Děkovala jsem sama sobě, že jsme ho od malinka učili odpočívat a byť je to temperamentní a divoké zvíře, díky tomu tu rekonvalescenci nádherně zvládl.
Po jeho dvou týdnech striktního klidu jsme lehli nemocní my s Kubou, a tak si ten klid ještě o 10 dní prodloužil. I poté jsme samozřejmě přidávali na pohybu postupně a chodili jsme kratší procházky na vodítku, aby nelítal. Keny zároveň dostal pláštěnku a bundu, aby na podzim a v zimě držel ledviny v teple. Nyní už je to uzdravený kluk, který nemá kromě oblečků a zákazů chodit v zimě do vody naprosto žádná omezení. Krmíme nadále BARFem a chodíme na pravidelné kontroly, kde se zatím ukazuje, že se stav jeho močovodů a ledvin lepší. I když už nikdy pravděpodobně nebude zcela standardní. Krev i moč má vždy v pořádku a my moc doufáme, aby tomu tak bylo ještě spoustu let. Jsem vážně moc šťastná, že jsme se dostali k tak úžasným odborníkům, kteří jak věřím Kenymu prodloužili život a poradili si i s tak raritním problémem.
Tento rok nám tedy zemřel Bárníček, rapidně se nám zhoršil Samík a extrémně jsme se báli, že přijdeme i o Kenyho. Naštěstí to vše dobře dopadlo a Bárníček nad námi nejspíš držel ochrannou ruku. Keny vypadá, jak kdyby se vlastně nic nezměnilo a Samíček se sice už do původní kondice nevrátil, ale na svůj věk je stále parádní a dělá nám velikou radost.
Ještě větší starosti nám však dělal Keny, který na jaře zhubnul během měsíce 3kg, což při jeho už tak nízké váze bylo fakt strašně málo. A tak nám začaly neustálé výlety na různé veteriny, než jsme konečně v srpnu dostali diagnózu. Prve to vypadalo jako trávicí problémy, ale po sonu, o které jsem si víceméně sama řekla, jsme zjistili, že má ve velmi špatném stavu ledviny. Nevěděli jsme však proč, a jelikož se mi intuitivně doposavadní léčba nezdála, hledala jsem kvalitnější veterinu, kde by jeho stav posoudili znovu.
Díky Míše - majitelce mé bývalé svěřenkyně na hlídání Růženky - jsme se dostali k úžasné doktorce Pechačové na Animal Clinic. Po sonu, RTG a CT v narkóze jsme zjistili, že má Keny ektopické uretery. To znamená, že močovody mu vedou jinam, než mají. Díky tomu se v nich hromadí moč, která je roztahuje a poškozuje a stejně tak poškozuje ledviny. Jedná se o vrozenou vadu, kterou Kenyho tělo 4 roky neuvěřitelně kompenzovalo, a tak jsme vůbec neměli šanci si jí všimnout. Nikdy netrpěl úniky moči, nevypadal že by měl bolesti, byl energický, šťastný a až do 4 let jsme na veterinu chodili pouze na očkování. Tento problém se většinou objeví u fen ve štěněcím věku, které trpí inkontinencí. U dospělých psů je to opravdu rarita.
Nebylo co promýšlet, vyhlídky byly velmi špatné, a tak jsme si hned řekli o termín operace. 31.8. večer si ho na klinice převzali do péče a my nevěděli, jestli nevidíme Kenyho naposledy. Bylo to hrozné, báli jsme se jak zvládne narkózu, jestli bude operace úspěšná, atd... Ale operoval ho sám pan doktor Hnízdo a my jsme věděli, že je v té naprosto nejlepší péči. Operace tedy proběhla 1.9., díky Míše jsem měla rychlé zprávy a ještě večer kolem 8. hodiny mi volala naše úžasná paní doktorka, aby mi řekla, že Keny je po operaci v pořádku, probouzí se z narkózy a vše vypadá moc dobře. Zároveň jsem dostala na WhatsUp video jak se mazlí se sestřičkou a je celý oblbnutý, ale živý a v pořádku! Samozřejmě jsem bulila jako blázen a ještě teď, když to píšu, bulím dojetím.
Ještě to ale nebylo za námi. Vyzvedávali jsme si ho s tím, že se za celý den kromě rána vůbec nevyčůral a i ráno to byl velmi tenký nestandardní "čůrek". Pokud by se nevyčůral do cca 9 večer, měli jsme s ním jet na vycévkování někam na pohotovost. Díky bohu to bylo stresem a hned jak jsem s ním vyšla ven z ordinace, tak vypustil vše, co v sobě hromadil. :-) Čekaly nás dva týdny velmi přísného klidového režimu a i poté jsme museli být na Kenyho hodně opatrní. Na dva týdny po operaci jsem si vzala dovolenou a byla s Kenym doma. Myslela jsem si, jak si odpočinu, ale stres mi nedovolil nic jiného, než ležet s Kenym v ložnici a neustále ho sledovat. S Kubou jsme mu čistili sešitou ránu, pořád jsem vyměňovala deku v pelíšku a vytírala, aby si do rány něco nezanesl. Musel mít samozřejmě krunýř, jinak by si ránu lízal. Ten měl skoro měsíc, nedal si totiž říct. Ale zvládal to úžasně. :-)
První dny po operaci čůral velmi mnoho krve, moč byla prakticky rudá a já se hodně bála, aby to nebylo následkem nějaké komplikace. Věděla jsem, že se to může dít, ale kdyby čůral jen rudě, měli jsme raději přijet na kontrolu. Naštěstí každé další čůrání na dané procházce bylo čistší. No ale následující procházku nás čekalo to samé. Díky bohu to po několika dnech přešlo a už se moč začala měnit do normální barvy. Nejspíš se mu jen pročišťovaly ty čerstvé vnitřní "rány". S Kenym jsme chodili jen na velmi krátké procházky na vodítku. Nesměl běhat skákat, prostě jen vykadit (toho jsem se mega bála, aby si při tlačení uvnitř něco nepoškodil), vyčůrat a domů. Doma mohl jen spát, jíst a pít. Děkovala jsem sama sobě, že jsme ho od malinka učili odpočívat a byť je to temperamentní a divoké zvíře, díky tomu tu rekonvalescenci nádherně zvládl.
Po jeho dvou týdnech striktního klidu jsme lehli nemocní my s Kubou, a tak si ten klid ještě o 10 dní prodloužil. I poté jsme samozřejmě přidávali na pohybu postupně a chodili jsme kratší procházky na vodítku, aby nelítal. Keny zároveň dostal pláštěnku a bundu, aby na podzim a v zimě držel ledviny v teple. Nyní už je to uzdravený kluk, který nemá kromě oblečků a zákazů chodit v zimě do vody naprosto žádná omezení. Krmíme nadále BARFem a chodíme na pravidelné kontroly, kde se zatím ukazuje, že se stav jeho močovodů a ledvin lepší. I když už nikdy pravděpodobně nebude zcela standardní. Krev i moč má vždy v pořádku a my moc doufáme, aby tomu tak bylo ještě spoustu let. Jsem vážně moc šťastná, že jsme se dostali k tak úžasným odborníkům, kteří jak věřím Kenymu prodloužili život a poradili si i s tak raritním problémem.
Tento rok nám tedy zemřel Bárníček, rapidně se nám zhoršil Samík a extrémně jsme se báli, že přijdeme i o Kenyho. Naštěstí to vše dobře dopadlo a Bárníček nad námi nejspíš držel ochrannou ruku. Keny vypadá, jak kdyby se vlastně nic nezměnilo a Samíček se sice už do původní kondice nevrátil, ale na svůj věk je stále parádní a dělá nám velikou radost.
10.11.2020 - Nás benjamínek Belenus Baddy z Milkova dvora slaví půl roku. :-) Je to sebevědomý divoch, čert a anděl v jednom těle. Moc klidné a hodné štěňátko, které umí být zároveň drzým frackem. :-D S paničkou - mojí maminou - pilně cvičí a užívají si každý den na procházkách v přírodě. Těší se dobrému zdraví a roste jako z vody. Ukázal nám, že nás hovawarti mohou stále překvapit, protože jeho povaha je zase úplně jiná, než Barneyho a Kenyho. Chlapče, měj se nadále tak dobře jako teď. Věřím, že nás toho ještě hodně naučíš. <3
|
23.8.2020 - Dnes jsem se po delší době podívala na náš YouTube kanál a zjistila, že tam mám uložené video z bonitace Baddyho maminky Usuri Gasko Prim. Pro zajímavost ho přidávám. Bonitaci zvládla naprosto bez problémů za krásných 90 bodů. Baddy se zatím jeví jako super pohodář po rodičích, zároveň s velkou chutí do cvičení a přetahování se. Jen je potřeba podpořit jeho sebevědomí a začít s pořádnou socializací. :-) Jsem zvědavá, co z kluka vyroste. Mám v plánu ho v září a v říjnu vytáhnout na pás výstav (jedno z nich klubovka - viz Plány 20). Každopádně výcvik a výchovu musí zastat jeho panička - moje mamina. :-) |
|
2.8.2020 - Jsme v polovině náročného léta, kdy neděláme takřka nic jiného, než že lítáme po vteřinách. (O tom více jindy.) A tak jsme se rozhodli udělat si, pro rozveselení nás i psích kluků, alespoň malý výlet. Vyrazili jsme do nedalekého Památníků Lidice, který je volně přístupný, rozlehlý a můžete sem vzít na procházku i chlupáče. Jen dávejte pozor, k některým místům psi nesmí. U hromadného hrobu lidických mužů jsme zákazovou ceduli přehlédli a bohužel jsme to nevědomky porušili.
Z Lidic jsme se vydali do Zooparku Zájezd, kde jsme si užili interakci s českými i exotickými zvířátky. Zoopark je rozdělený na dvě části - U velblouda a U lemura.
Z Lidic jsme se vydali do Zooparku Zájezd, kde jsme si užili interakci s českými i exotickými zvířátky. Zoopark je rozdělený na dvě části - U velblouda a U lemura.
25.-28.6.2020 - Doba pokoronavirová nás vyhnala na výlet, protože letos jsme fakt zjistili, že člověk neví dne ani hodiny. :-) Krátkou dovolenou jsme plánovali lokalitou podle umístění Baddyho, kterého jsme chtěli navštívit ještě dříve, než si ho naši v červenci odvezou. Vydali jsme se tedy směr Adršpašské skály a ubytovali jsme se kousek od nich. Původně jsme měli bydlet v hotelu v Polici nad Metují, což je malebné městečko, ale hotel se nám na fotkách a z venku tak moc nelíbil, že jsme z něj nakonec odjeli, raději zaplatili storno poplatek 900kč a místo toho jsme se ubytovali v random kempu na polských hranicích. A dobře jsme udělali!!! Kemp byl totiž na úžasném místě u lesa, kolem nás nebyla civilizace opravdu kus, a v kempu jsme byli první dvě noci skoro sami. Cena tedy nebyla úplně nízká, ale bylo to moc fajn. Dostali jsme chatku vybavenou novými postelemi s výbornými matracemi, takže ač to byl klasický starý kemp a chatky rozhodně desítky let žádnou rekonstrukcí neprošly, spalo se nám jako v bavlnce.
Kemp byl doslova na hranici s polskem, tu tvořil plot kempu. Takže jsme z legrace říkali, že chodíme venčit do Polska. Cca 20 minut chůze od kempu byla úžasná restaurace Kovářova Kobyla, kterou najdete i na webu Amazing Places. Tady jsme si udělali rezervaci na pátek a dali jsme si tu výbornou večeři. Věřím, že se sem jednou vrátíme, protože tak krásné a domácké místo jsme dlouho nezažili. :-) Bohužel nám nevyšlo úplně stoprocentně počasí, v pátek přes den docela dost pršelo, takže jsme se ne úplně plánovaně vydali na tvrz Stachelberg za Trutnovem. Po cestě zpět jsem myslela, že se stavíme v Adršpašských skalách, protože už se počasí vybíralo, ale najednou se zatáhlo a začalo hodně silně pršet. Zastavili jsme se alespoň u Adršpašského zámku, kde jsem si zašla na prohlídku a pak tedy jeli zpět do kempu. Tady jsme nechali Kenyho odpočívat a Samíka vzali do již zmíněné restaurace. V sobotu nás čekaly nádherné, ale náročné Adršpašské skály a po nich cesta na farmu Wenet do Broumova, kde se kluci socializovali se zvířaty (především lamami). Nic víc jsme za tento den nestihli, protože bylo veliké horko a na nás i kluky už toho bylo dost.
V neděli jsme se po cestě domů zastavili za Baddym, protože týden na to už odcházela štěňátka do nových domovů. Strávili jsme tu odpoledne, udělali si maso na grilu a pomazlili se s mrňaty. Taky jsem udělala každému pár fotek, tak přidávám pana Červeného ve věku 7 týdnů. :-)
Kemp byl doslova na hranici s polskem, tu tvořil plot kempu. Takže jsme z legrace říkali, že chodíme venčit do Polska. Cca 20 minut chůze od kempu byla úžasná restaurace Kovářova Kobyla, kterou najdete i na webu Amazing Places. Tady jsme si udělali rezervaci na pátek a dali jsme si tu výbornou večeři. Věřím, že se sem jednou vrátíme, protože tak krásné a domácké místo jsme dlouho nezažili. :-) Bohužel nám nevyšlo úplně stoprocentně počasí, v pátek přes den docela dost pršelo, takže jsme se ne úplně plánovaně vydali na tvrz Stachelberg za Trutnovem. Po cestě zpět jsem myslela, že se stavíme v Adršpašských skalách, protože už se počasí vybíralo, ale najednou se zatáhlo a začalo hodně silně pršet. Zastavili jsme se alespoň u Adršpašského zámku, kde jsem si zašla na prohlídku a pak tedy jeli zpět do kempu. Tady jsme nechali Kenyho odpočívat a Samíka vzali do již zmíněné restaurace. V sobotu nás čekaly nádherné, ale náročné Adršpašské skály a po nich cesta na farmu Wenet do Broumova, kde se kluci socializovali se zvířaty (především lamami). Nic víc jsme za tento den nestihli, protože bylo veliké horko a na nás i kluky už toho bylo dost.
V neděli jsme se po cestě domů zastavili za Baddym, protože týden na to už odcházela štěňátka do nových domovů. Strávili jsme tu odpoledne, udělali si maso na grilu a pomazlili se s mrňaty. Taky jsem udělala každému pár fotek, tak přidávám pana Červeného ve věku 7 týdnů. :-)
20.6.2020 - Třetí červnový víkend, třetí hovawartí akce. :-) I když tentokrát to bylo "o psech bez psů". :-P
Ve Stříteži u Jihlavy proběhla členská chůze Hovawart klubu ČR. Musím upřímně říct, že to byla nejhorší schůze klubu ze všech, kterých jsem se zatím zúčastnila. Věděli jsme, že bude náročná a plná kontroverze, jelikož se řešilo téma snížení hranice výsledku RTG DKK pro možný vstup psa do chovu. Doposud mohli do chovu psi pouze s DKK 0/0 a feny s DKK do 1/1 (ty s horším výsledkem než 0/0 měly omezení na 3 vrhy). Na podzim se nadpoloviční většinou schválilo, že se vpustí do chovu i psi s výsledkem do 1/1, ale posléze bylo zjištěno, že bylo třeba tento bod odhlasovat minimálně 2/3 hlasů, k čemuž nedošlo. A měli jsme tedy neplatný Zápisní a Bonitační řád a dostali se do patové situace.
Čekalo nás opětovné hlasování a bylo jasné, že to nebude vůbec jednoduché. To se na místě ukázalo být pravdou a o tomto jednom bodu jsme debatovali snad několik hodin. Protože jsme se dostali do naprosto patové situace a bod v původním ani novém znění nemohl projít, rozhodla jsem se vytvořit kompromisní návrh. Navrhla jsem, aby mohli do chovu psi s DKK do 1/1, ale ti, kteří tedy budou mít výsledek horší než 0/0, budou mít omezení na 3 vrhy, stejně jako to doposud měly feny. Bohužel jsem se nechala hloupě ukecat k fenám bez omezení (prý znění nešlo změnit, ale byla to blbost). Málokdo však na fenách odchová více jak 3 vrhy, takže by to neměl být problém. Můj kompromisní návrh byl odhlasován a schválen, takže se nám všem konečně velmi ulevilo. A za pár let uvidíme, jak (a jestli) toto rozhodnutí chov HW nějak ovlivní. Více informací se dočtete v dokumentech na webu HW klubu.
Členská schůze byla také volební a volili se Výbor klubu, Revizní komise a Kárná komise. Výbor zůstal ve stejném složení jako doposud, Kárná komise taktéž. Z Revizní komise před schůzí odstoupila paní Jana Peclová a protože chyběl třetí člověk do počtu, rozhodla jsem se kandidovat a byla jsem zvolena ke znovuzvolené Ivě Vokurkové a Jiřině Kotěšovské. Čekají mne tedy 4 roky ve funkci člena RK.
Ve Stříteži u Jihlavy proběhla členská chůze Hovawart klubu ČR. Musím upřímně říct, že to byla nejhorší schůze klubu ze všech, kterých jsem se zatím zúčastnila. Věděli jsme, že bude náročná a plná kontroverze, jelikož se řešilo téma snížení hranice výsledku RTG DKK pro možný vstup psa do chovu. Doposud mohli do chovu psi pouze s DKK 0/0 a feny s DKK do 1/1 (ty s horším výsledkem než 0/0 měly omezení na 3 vrhy). Na podzim se nadpoloviční většinou schválilo, že se vpustí do chovu i psi s výsledkem do 1/1, ale posléze bylo zjištěno, že bylo třeba tento bod odhlasovat minimálně 2/3 hlasů, k čemuž nedošlo. A měli jsme tedy neplatný Zápisní a Bonitační řád a dostali se do patové situace.
Čekalo nás opětovné hlasování a bylo jasné, že to nebude vůbec jednoduché. To se na místě ukázalo být pravdou a o tomto jednom bodu jsme debatovali snad několik hodin. Protože jsme se dostali do naprosto patové situace a bod v původním ani novém znění nemohl projít, rozhodla jsem se vytvořit kompromisní návrh. Navrhla jsem, aby mohli do chovu psi s DKK do 1/1, ale ti, kteří tedy budou mít výsledek horší než 0/0, budou mít omezení na 3 vrhy, stejně jako to doposud měly feny. Bohužel jsem se nechala hloupě ukecat k fenám bez omezení (prý znění nešlo změnit, ale byla to blbost). Málokdo však na fenách odchová více jak 3 vrhy, takže by to neměl být problém. Můj kompromisní návrh byl odhlasován a schválen, takže se nám všem konečně velmi ulevilo. A za pár let uvidíme, jak (a jestli) toto rozhodnutí chov HW nějak ovlivní. Více informací se dočtete v dokumentech na webu HW klubu.
Členská schůze byla také volební a volili se Výbor klubu, Revizní komise a Kárná komise. Výbor zůstal ve stejném složení jako doposud, Kárná komise taktéž. Z Revizní komise před schůzí odstoupila paní Jana Peclová a protože chyběl třetí člověk do počtu, rozhodla jsem se kandidovat a byla jsem zvolena ke znovuzvolené Ivě Vokurkové a Jiřině Kotěšovské. Čekají mne tedy 4 roky ve funkci člena RK.
13.6.2020 - Další sobota v hovawartí společnosti. Vyrazila jsem tentokrát na svod mladých do Pesoparku (Uhříněves). Jsem moc ráda, že jsem si mohla užít další příjemný den s přáteli a jejich chlupáči. I když jsem se opět spálila a taky jsme pořádně zmokli, nic nemohlo tak skvělý den zkazit.
I příští víkend bude hovawartí. V sobotu jedeme s Monikou (CHS from Black Meadow) na schůzi HW klubu do Stříteže u Jihlavy. Na neděli pak plánuji další pražský hovisraz.
I příští víkend bude hovawartí. V sobotu jedeme s Monikou (CHS from Black Meadow) na schůzi HW klubu do Stříteže u Jihlavy. Na neděli pak plánuji další pražský hovisraz.
7.6.2020 - Po delší době jsem se byla podívat na svodu mladých, tentokrát v Přerově. Jsem moc ráda, že jsem měla šanci poznat spoustu skvělých lidí, a být přítomna při posuzování. Dozvěděla jsem se mnoho věcí, viděla spoustu hovawartů a udělala hromadu fotek. :-) Byla to moc příjemná akce. Přidávám pár fotek na ukázku.
Celé album najdete ZDE.
Výsledky svodu ZDE.
Celé album najdete ZDE.
Výsledky svodu ZDE.
24.5.2020 - Miminkům dnes byly dva týdny, tak bylo třeba udělat srovnávací focení. Vidím je vždy po týdnu, a musím říct, že od minule jsou to neuvěřitelní cvalíci! Hlavně náš obřík je už velikostně jako menší nutrie. :-D Zároveň je zatím nejklidnější a nejospalejší z vrhu. I proto se mu dělaly fotky nejlépe. Jinak jsou to velcí divoši, všichni už mají otevřená očička, a pomalu (přiopile) courají po porodní bedně a hrají si. Vyfotit je tedy dalo zabrat, protože někteří chvilku nepostáli. Jsem moc ráda, že mám tu možnost prcky pravidelně vidět a mazlit.
10.5.2020 - V CHS z Milkova dvora se dnes, na Den matek a přesně dva měsíce po Barneyho smrti, narodilo 8 černoznakatých štěňátek - 6 psů a 2 fenky. My už prý máme vybráno. Jsem na ně moc zvědavá. :-)
6.5.2020 - Kvůli aktuální krizi se toho moc dělat nedá. A tak alespoň chodíme na procházky a výlety po našem okolí. Páníček navíc vzal kluky na dva týdny na Šumavu, kde si užívají zahradu a dlouhé procházky. A taky vyrazili na Černé jezero u Železné Rudy. Přikládám fotky z našich uplynulých výletů, abyste alespoň trošku viděli, jak se máme. :-)
Těšíme se, až zase začnou klubové akce a výstavy, a my se uvidíme s našimi (nejen) hovawartími přáteli. Navíc s napětím očekáváme každým dnem příchod na svět štěňátek v CHS z Milkova dvora - naší kamarádky Ivy Simkové. Snad se na nás usměje štěstí a narodí se tam ten náš tmavý (černý, či znakatý) kluk.
Těšíme se, až zase začnou klubové akce a výstavy, a my se uvidíme s našimi (nejen) hovawartími přáteli. Navíc s napětím očekáváme každým dnem příchod na svět štěňátek v CHS z Milkova dvora - naší kamarádky Ivy Simkové. Snad se na nás usměje štěstí a narodí se tam ten náš tmavý (černý, či znakatý) kluk.
5.5.2020 - Coinneach Na3 slaví 4. narozeniny! <3
Nechce se mi vůbec věřit, jak moc to uteklo. Pořád to pro mě bylo přerostlé štěňátko, ale letos nám začal dospívat, tak už se pomalu smiřuji s tím, že je Keny PES! Je z něj krásný obřík, s dlouhýma modelkovskýma nohama. :-D Ty mu už asi zůstanou, každopádně nám mohutní, narostla mu hlava, dostal rozum (ale pořád je to naše veselé trdlo), klidní se ve svých reakcích. A stále zůstává našim úžasným splněným snem, milujícím blonďáčkem, spřízněnou duší. <3
Keny, jsme moc rádi, že tě máme. Vážíme si toho, že jsi zcela zdravý pes, a přejeme si, ať je tomu tak i nadále. Buď s námi ještě spoustu dalších šťastných let - tak veselý a zdravý, jako doposud! <3
Keny si 4. narozeniny užíval s páníčkem Jakubem a s mou rodinou na Šumavě. A tak přidávám pár krásných fotek od nich. :-) Zároveň přidávám narozeninové fotky tří sourozenců, které se ke mně dostaly - Carly, Clippera (Clipper Gold), a Cory.
Nechce se mi vůbec věřit, jak moc to uteklo. Pořád to pro mě bylo přerostlé štěňátko, ale letos nám začal dospívat, tak už se pomalu smiřuji s tím, že je Keny PES! Je z něj krásný obřík, s dlouhýma modelkovskýma nohama. :-D Ty mu už asi zůstanou, každopádně nám mohutní, narostla mu hlava, dostal rozum (ale pořád je to naše veselé trdlo), klidní se ve svých reakcích. A stále zůstává našim úžasným splněným snem, milujícím blonďáčkem, spřízněnou duší. <3
Keny, jsme moc rádi, že tě máme. Vážíme si toho, že jsi zcela zdravý pes, a přejeme si, ať je tomu tak i nadále. Buď s námi ještě spoustu dalších šťastných let - tak veselý a zdravý, jako doposud! <3
Keny si 4. narozeniny užíval s páníčkem Jakubem a s mou rodinou na Šumavě. A tak přidávám pár krásných fotek od nich. :-) Zároveň přidávám narozeninové fotky tří sourozenců, které se ke mně dostaly - Carly, Clippera (Clipper Gold), a Cory.
3.4.2020 - Po naší velké ztrátě Bárníka, která nás stále hodně bolí, máme konečně velký důvod k radosti. Moji rodiče, u kterých Barney žil, se rozhodli, že bez psa nemohou být, a tak jsme hledali vhodné spojení. Tím nejlepším se zdá být vrh B z Milkova dvora u mé kamarádky Ivy. Její fenu Usuri Gasko Prim znám moc dobře od štěňátka, a je to naprosté zlatíčko. Je temperamentní, veselá a zároveň umí být klidná a milující. Takoví pes canisterapeut. :-) Otce vrhu Aika Carpathia Heart (i jeho bráchu Amara) znám taky spoustu let a vlastně o něm můžu říct totéž. Je to vyrovnaný pes, krásného exteriéru, s chutí do práce a zároveň skvělý rodinný parťák, velice úspěšný na výstavách.
No a dnes byla Iva konečně na sonu a máme potvrzeno, že Surinka "peče" miminka, a není jich tam málo! :-) My s napětím čekáme, co se narodí. A pokud se zadaří, rozšíří se naše smečka o tmavého (černého, nebo znakatého) kluka! Velice se těšíme. Ten měsíc, který nás ještě čeká do porodu, bude velmi dlouhý a náročný! Teď přejeme Surince, aby tolik kuliček ustála a ona i miminka zvládli porod ve zdraví. <3 Snad tam na nás to "naše" čeká. A snad si vezme po rodičích to nejlepší - především co se povahy a zdraví týče. :-*
No a dnes byla Iva konečně na sonu a máme potvrzeno, že Surinka "peče" miminka, a není jich tam málo! :-) My s napětím čekáme, co se narodí. A pokud se zadaří, rozšíří se naše smečka o tmavého (černého, nebo znakatého) kluka! Velice se těšíme. Ten měsíc, který nás ještě čeká do porodu, bude velmi dlouhý a náročný! Teď přejeme Surince, aby tolik kuliček ustála a ona i miminka zvládli porod ve zdraví. <3 Snad tam na nás to "naše" čeká. A snad si vezme po rodičích to nejlepší - především co se povahy a zdraví týče. :-*
10.3.2020 - Zemřel náš milovaný Barney Wicca Gabreta ve věku pouhých 8 let :-(
Před pár dny jsme slavili jeho osmé narozeniny a dnes nás opustil. Stále tomu nemůžu uvěřit, když to píšu. Bolí to tak neskutečně, že to snad nikdy nemůže přestat. Byl to pro nás obrovský šok. Barney se z ničeho nic zhroutil na procházce, kde do té doby pobíhal a byl veselý. Na veterině mu diagnostikovali zánět jater, byl hospitalizovaný a na kapačkách. Měli jsme ho dostat zpět domů, ale nelepšil se, takže na veterině zůstával. Při vyšetřeních mu byl nalezen nádor na srdci a krátce poté jeho srdce dotlouklo naposledy - zástava.
Nestihli jsme se s ním nikdo rozloučit. Bolest mírní jen to, že umíral s naší úžasnou veterinářkou a kamarádkou, která ho ještě dlouho hladila a měla ho moc ráda, stejně jako my. Jsem jí vděčná za vše, co pro nás udělala a dělá. A hlavně za to, že měl Barney důstojný konec plný lásky, i když jsme u něj nebyli.
Barney je pohřben, kromě mě (jsem v Praze a bylo to náhlé) se s ním po smrti rozloučila celá rodina. Kuba s tátou ho pohřbívali. Je to pro nás obrovská a nečekaná ztráta. Byl to úžasný pes, typický hovawart s osobitou a jedinečnou povahou. Prosím, věnujte mu pohlazení za duhu a vzpomínejte na něj v dobrém stejně jako my.
Jsem Barneymu nesmírně vděčná za to, že nás přivedl do hovawartího světa a za to, kolik přátel díky němu mám. Co vše mě naučil, jak laskavý byl ke Kenymu a empatický k nám. Samíčka měl moc rád, stejně jako většinu dalších psů a jiných zvířat. Byl to skvělý hlídač, parťák, nadšený cestovatel, milovník a úžasná vznešená duše, což se dalo vyčíst i jen z hloubky jeho pohledu.
Bárníčku, budeš mi chybět. Miluju tě navždy.
Před pár dny jsme slavili jeho osmé narozeniny a dnes nás opustil. Stále tomu nemůžu uvěřit, když to píšu. Bolí to tak neskutečně, že to snad nikdy nemůže přestat. Byl to pro nás obrovský šok. Barney se z ničeho nic zhroutil na procházce, kde do té doby pobíhal a byl veselý. Na veterině mu diagnostikovali zánět jater, byl hospitalizovaný a na kapačkách. Měli jsme ho dostat zpět domů, ale nelepšil se, takže na veterině zůstával. Při vyšetřeních mu byl nalezen nádor na srdci a krátce poté jeho srdce dotlouklo naposledy - zástava.
Nestihli jsme se s ním nikdo rozloučit. Bolest mírní jen to, že umíral s naší úžasnou veterinářkou a kamarádkou, která ho ještě dlouho hladila a měla ho moc ráda, stejně jako my. Jsem jí vděčná za vše, co pro nás udělala a dělá. A hlavně za to, že měl Barney důstojný konec plný lásky, i když jsme u něj nebyli.
Barney je pohřben, kromě mě (jsem v Praze a bylo to náhlé) se s ním po smrti rozloučila celá rodina. Kuba s tátou ho pohřbívali. Je to pro nás obrovská a nečekaná ztráta. Byl to úžasný pes, typický hovawart s osobitou a jedinečnou povahou. Prosím, věnujte mu pohlazení za duhu a vzpomínejte na něj v dobrém stejně jako my.
Jsem Barneymu nesmírně vděčná za to, že nás přivedl do hovawartího světa a za to, kolik přátel díky němu mám. Co vše mě naučil, jak laskavý byl ke Kenymu a empatický k nám. Samíčka měl moc rád, stejně jako většinu dalších psů a jiných zvířat. Byl to skvělý hlídač, parťák, nadšený cestovatel, milovník a úžasná vznešená duše, což se dalo vyčíst i jen z hloubky jeho pohledu.
Bárníčku, budeš mi chybět. Miluju tě navždy.
28.2.2020 - Barney Wicca Gabreta slaví 8 let !!!
Dnes je tomuto černému stvoření 8 let. Vstupuje tak oficiálně mezi veterány, i když mu to zatím nikdo neřekl a budeme mu to tajit co nejdéle. :-)
Bárník je jednoznačně náš osudový pes. To on nás přivedl k hovawartům - plemeni, které jsme si zamilovali -, s ním jsem zažila spoustu krásných i těžkých chvil, moc mě toho naučil. A doufám, že mě ještě hodně naučí.
Přeji si, aby nám dělal radost hodně dalších let, aby byl ještě dlouho v tak super kondici, a hlavně aby byl zdravý a šťastný.
Dnes je tomuto černému stvoření 8 let. Vstupuje tak oficiálně mezi veterány, i když mu to zatím nikdo neřekl a budeme mu to tajit co nejdéle. :-)
Bárník je jednoznačně náš osudový pes. To on nás přivedl k hovawartům - plemeni, které jsme si zamilovali -, s ním jsem zažila spoustu krásných i těžkých chvil, moc mě toho naučil. A doufám, že mě ještě hodně naučí.
Přeji si, aby nám dělal radost hodně dalších let, aby byl ještě dlouho v tak super kondici, a hlavně aby byl zdravý a šťastný.
2.1.2020 - Tak my jsme rok 2020 zahájili pořádnou 21km dlouhou procházkou. S krátkou zastávkou na oběd, jinak dáno vkuse.Vyšli jsme od nás ze Záběhlic, začali jsme u Hamerského rybníka, pokračovali kolem Záběhlického zámku ke Košíkovským nádržím a odtud jsme chvilku bloudili po různých stezkách na cestě k Chodovské tvrzi. Zde jsem si koupila turistickou vizitku, udělala pár fotek a pokračovali jsme k Hrčínským loukám a rybníkům v Šeberově. Tady jsme toho tedy moc neviděli, protože jsem k nim úplně nedokázala trefit a nechtělo se mi tu obcházet kolem dokola. Tak jsme se vydali k Šeberáku a směr Kunratický les. Šeberák byl vypuštěný, takže jsme si opět rybník moc neužili. :-D Ale když jsme vlezli do lesa, konečně jsme měli klid a pohodu. Velkou část cesty jsme totiž do té doby šli městem. Protože jsme na procházku vyšli 2., tedy ve všední den, moc pejskařů jsme nepotkali. Keny se tak mohl úžasně vylítat a byl opravdu moc spokojený a nadšený. Řádil jak černá ruka a já litovala, že s sebou nemám hračku. Když ho to chytlo, udělal si hračku z našich rukávů, bund, a celkově všeho, za co nás mohl chytit. :-D
Na oběd jsme se stavili v restauraci Na tý louce zelený, kam už nepůjdeme, protože mě tu naštvali bezohlední pejskaři se psy na volno. (Jako abych řešila během snad ani ne hodiny tři psy na volno, z nichž jeden se hnal přímo na Kenyho, to je na mě fakt moc.) A personál, který tyto hosty vůbec neusměrnil. Dá jsme pokračovali parkem podél Kunratického potoka k rybníku Labuť a odtud stále parkem na Spořilov a zpět k Hamru. Došli jsme akorát, když padala tma. Byl to moc fajnový výlet a těšm se, že rok 2020 bude takových výšlapů plný. :-)
Na oběd jsme se stavili v restauraci Na tý louce zelený, kam už nepůjdeme, protože mě tu naštvali bezohlední pejskaři se psy na volno. (Jako abych řešila během snad ani ne hodiny tři psy na volno, z nichž jeden se hnal přímo na Kenyho, to je na mě fakt moc.) A personál, který tyto hosty vůbec neusměrnil. Dá jsme pokračovali parkem podél Kunratického potoka k rybníku Labuť a odtud stále parkem na Spořilov a zpět k Hamru. Došli jsme akorát, když padala tma. Byl to moc fajnový výlet a těšm se, že rok 2020 bude takových výšlapů plný. :-)
