2022
31.12.2022 - Poslední akce roku za námi - již tradiční Silvestrovský hovisraz - a my nemůžeme než bilancovat a uzavřít další kapitolu. Rok 2022 byl pro nás vlastně nakonec krásný, i když to shrnutí tak vypadat nebude. Na začátku roku jsme museli nechat odejít našeho 15,5 let starého Samíčka. Znali jste ho, byl prostě součástí naší hovawartí smečky a rádi jsme ve vtipu říkali, že je náš nejlepší hovawart. Věděli jsme, že se konec blíží, i přesto to pro nás bylo velice těžké. Keny se tedy stal na nějakou dobu jedináčkem a po počáteční zmatenosti si to velice užíval.
S Kenym jsme zcela uzavřeli kapitolu "Výstavy", když jsme ho na jaře nechali vykastrovat. Byla to nutnost, na prostatě se mu během jara objevilo spoustu cyst, a tak už jsme museli zasáhnout. Jsem každopádně ráda, že kastrace neměla nijak velké následky. Povaha se nezměnila, línání je sice horší, ale kvalita srsti zatím zůstala, jen nám tedy chlapeček přibral a venku musíme neustále hlídat, aby něco nesežral. 🐷
Na podzim jsme smečku rozšířili o roky vysněnou fenečku z CHS Micailve. Je to naše krásná princezna a Satan v jednom. Chytrá jako opice, plná energie, venku sladká a nevinná, doma s turbo pohonem. Taková je naše Eireann. 😂 Uvidíme, co nás s čerticí čeká. Bojím se mít nějaké plány, protože už máme za sebou nějaká ta zklamání, ale přeci jen... pokud by se jednou stala zakladatelkou našeho chovu a mohla jsem s ní zase objíždět výstavy, budu moc spokojená. Co je ale samozřejmě nejdůležitější je, aby byla zdravá a spokojená. My pro to uděláme maximum. 💖
S Kenym jsme zcela uzavřeli kapitolu "Výstavy", když jsme ho na jaře nechali vykastrovat. Byla to nutnost, na prostatě se mu během jara objevilo spoustu cyst, a tak už jsme museli zasáhnout. Jsem každopádně ráda, že kastrace neměla nijak velké následky. Povaha se nezměnila, línání je sice horší, ale kvalita srsti zatím zůstala, jen nám tedy chlapeček přibral a venku musíme neustále hlídat, aby něco nesežral. 🐷
Na podzim jsme smečku rozšířili o roky vysněnou fenečku z CHS Micailve. Je to naše krásná princezna a Satan v jednom. Chytrá jako opice, plná energie, venku sladká a nevinná, doma s turbo pohonem. Taková je naše Eireann. 😂 Uvidíme, co nás s čerticí čeká. Bojím se mít nějaké plány, protože už máme za sebou nějaká ta zklamání, ale přeci jen... pokud by se jednou stala zakladatelkou našeho chovu a mohla jsem s ní zase objíždět výstavy, budu moc spokojená. Co je ale samozřejmě nejdůležitější je, aby byla zdravá a spokojená. My pro to uděláme maximum. 💖
24.12.2022 - Štědrý den a Eirinky výročí 3 měsíců od narození, to byla ideální příležitost k tomu, abychom vzali lumpy společně na vycházku a udělali jsme pár fotek. 🙂 Měla jsem představu nějakých reprezentativních portrétovek a pokusu o postojovky... No člověk míní, psi a bahno mění. 😁 Takže se při první příležitosti krásně obalili a výsledek můžete vidět na fotkách. Každopádně to bylo zase parádní, jsem moc ráda, jak spolu venku zlatíčka řádí. Pár fotek mě i překvapilo, ani jsem nevěděla, že Eirina dělala na Kendu takové nálety, no hezky to vydržel, i když on jí taky umí dát co proto. 🙈
Náš benjamínek Eireann Micailve tedy dovršil 3 měsíce s vahou 10,5kg. Je stále stejně divoká, až si říkám, jestli se nám ji vůbec někdy podaří zkrotit... Tak snad budu za měsíc zase psát něco trošku jiného. 😂
Náš benjamínek Eireann Micailve tedy dovršil 3 měsíce s vahou 10,5kg. Je stále stejně divoká, až si říkám, jestli se nám ji vůbec někdy podaří zkrotit... Tak snad budu za měsíc zase psát něco trošku jiného. 😂
27.11.2022 - Eirinka má za sebou první hovisraz a díky Michalovi Ningerovi také první krásné fotky od doby, co je u nás. 😍 No a já nemohla odolat, musela jsem je sem prostě přidat skoro všechny. Jsem nadšená, jak to maličká se smečkou větších divokých hovíků zvládla. Mezi psy je krásně sebevědomá a ráda s nimi běhá a seznamuje se. 😁 Zároveň bylo ale moc hezké pozorovat, jak se nejvíc držela Keňoura, i když spolu zatím netráví čas, doma jsou odděleně a venku si jí spíš nevšímá. Dnes jsem ale viděla, že už se to začne zlepšovat. Eirinka Keňourovi skákala až na hlavu a on to krásně zvládal a trpěl. 🤭 (Kdyby ne, samozřejmě bychom ji to nenechali dělat.) Co se mu ale nelíbilo, bylo, když se po něm sápala v blízkosti klacíčku. To ji vyválel v bahně, jak můžete vidět v závěru Michalova fotopříběhu. 🤣
Ke konci procházky jsme se stavili na oběd v restauraci Hostivar, kde to Eirinka zalomila pod mým kabátem. Věřím, že z ní bude jednou skvělá parťačka do restaurací a kaváren. 💝
Ke konci procházky jsme se stavili na oběd v restauraci Hostivar, kde to Eirinka zalomila pod mým kabátem. Věřím, že z ní bude jednou skvělá parťačka do restaurací a kaváren. 💝
19.11.2022 - Tak je tady den D! A my jsme si jeli konečně pro mou vysněnou holčičku. 💝 Fenečku do smečky jsem plánovala už dávno a pár let jsem měla jasno, že bude z chovatelské stanice Micailve. Jen málokomu bych tolik věřila co se výběru plemeníka a chovatelského přístupu týče, jako Verče. A i když se pár let nedařilo, vydržela jsem a na svou princezničku jsem si počkala. Že je to má osudová jsem věděla hned. Pokaždé když jsem přišla, byla hned u mě, byla to takřka jistota, jakmile ke mně přiběhlo něco znakatého. 😸 Příznačně dostala růžový obojek, který jsem si přála a prostě rostla do krásy a lumpáren jak jsem si představovala. A že jsem to mohla pozorovat týden po týdnu, jak ona a její sourozenci rostou. Kromě jedné výjimky jsem totiž za prcky opravdu každý víkend jezdila. A není nic krásnějšího, než vidět to své štěňátko růst od samého začátku. 😍
Eirinka se doma hned zabydlela, neustále tu vše zkoumá, už udělala několik loužiček na zahradě a je k nám velice kontaktní a přátelská. Jen s Kendou to bude trošku na delší dobu to zvykání. Eirince se moc líbí, ona jemu taky, ale pořád je to náš rozmazleneček, co má strach, že mu sebere všechny hračky a je trošku nervózní z toho, co jsme mu to domů přivezli. Ale to se poddá. Venku budou nejlepší kámoši a doma se jistě brzy naučí navzájem respektovat svůj osobní prostor. 🫡
Eireann Micailve *24.9.2022
Eirinka se doma hned zabydlela, neustále tu vše zkoumá, už udělala několik loužiček na zahradě a je k nám velice kontaktní a přátelská. Jen s Kendou to bude trošku na delší dobu to zvykání. Eirince se moc líbí, ona jemu taky, ale pořád je to náš rozmazleneček, co má strach, že mu sebere všechny hračky a je trošku nervózní z toho, co jsme mu to domů přivezli. Ale to se poddá. Venku budou nejlepší kámoši a doma se jistě brzy naučí navzájem respektovat svůj osobní prostor. 🫡
Eireann Micailve *24.9.2022
Další návštěvy u miminek
28.10.2022 - Máme za sebou další výlet, na který jsme vytáhli i Badínka. Tentokrát jsme vyrazili k Domažlicím, konkrétně na Hrádek u Újezdu, kde se nachází betonová socha Chodského psa. K té jsem se chystala už dlouho a nemohli jsme vybrat lepší den, jakmile jsme tam přijeli, začal totiž silný slejvák, takže jsme jen udělali pár fotek a z dalšího výletu po okolí sešlo. 🙈
Nechtěli jsme ale jet jen tam a zpět, a tak jsme se autem přesunuli do centra Domažlic, kde jsme si s páníčkem dali naprosto luxusní oběd na náměstí v podniku Lumi Coffee. Psí kluci mezitím počkali v autě a než jsme se najedli, nejhorší déšť ustal. A tak jsme využili příležitosti a šli jsme se s klukama projít alespoň po centru města. 🙂
No byl to takový slabší výlet, ale i tak jsme si to moc užili. Domažlice a okolí můžeme jedině doporučit, je tu toho spoustu k vidění se psy i bez. A zastávka v Lumi coffee je skoro povinnost, my takhle skvělé podniky podpoříme s velkou radostí. 👌
Nechtěli jsme ale jet jen tam a zpět, a tak jsme se autem přesunuli do centra Domažlic, kde jsme si s páníčkem dali naprosto luxusní oběd na náměstí v podniku Lumi Coffee. Psí kluci mezitím počkali v autě a než jsme se najedli, nejhorší déšť ustal. A tak jsme využili příležitosti a šli jsme se s klukama projít alespoň po centru města. 🙂
No byl to takový slabší výlet, ale i tak jsme si to moc užili. Domažlice a okolí můžeme jedině doporučit, je tu toho spoustu k vidění se psy i bez. A zastávka v Lumi coffee je skoro povinnost, my takhle skvělé podniky podpoříme s velkou radostí. 👌
1.-2.10.2022 - Miminka E Micailve oslavila první týden na světě a já měla konečně příležitost je navštívit. A protože se v sobotu 2.10. konala bonitace v Kolíně, kam chovatelka Verča jela se svým odchovancem Bucanerem, spojily jsme příjemné s užitečným. Jeden den jsem přijela na mazlení a druhý den jsme společně vyrazily na bonitaci.
Althejka je moc šikovná maminka, která o své prcky s láskou pečuje. Mám radost, že mě neměla vůbec problém k nim pustit, a tak jsem si mohla užít přítomnost štěňátek z vnitřku porodní bedny. Pomazlila jsem řádně štěnda i maminku, aby byli všichni spokojeni. A především jsem konečně mohla vidět naživo holčičky, z nichž jedna brzy rozšíří naši smečku. Myslím, že už víme, která to bude. Ale nechci nic zakřiknout, tak si to nechám pro sebe, dokud to nebude úplně jisté.
Sobota už patřila Bukymu, kterého jela jeho chovatelka Verča uchovnit. Podařilo se, Buky zvládl krásně povahový test a prošel posouzením exteriéru, a tak se z něj stal další kvalitní plemeník z chovatelské stanice Micailve. Přeji mu hodně zájemců o krytí z řad chovatelů a hlavně samé zdravé potomky. Z dalších známých byla uchovněna krásná a milá znakanda Beowyn od Verči a Pavlínky Skládalových. Jsem moc ráda, že jsem se s vámi mohla radovat z vašich úspěchů.
Bucanero Micailve - nový krycí pes
Beowyn Eldunarya - nová chovná fena
Althejka je moc šikovná maminka, která o své prcky s láskou pečuje. Mám radost, že mě neměla vůbec problém k nim pustit, a tak jsem si mohla užít přítomnost štěňátek z vnitřku porodní bedny. Pomazlila jsem řádně štěnda i maminku, aby byli všichni spokojeni. A především jsem konečně mohla vidět naživo holčičky, z nichž jedna brzy rozšíří naši smečku. Myslím, že už víme, která to bude. Ale nechci nic zakřiknout, tak si to nechám pro sebe, dokud to nebude úplně jisté.
Sobota už patřila Bukymu, kterého jela jeho chovatelka Verča uchovnit. Podařilo se, Buky zvládl krásně povahový test a prošel posouzením exteriéru, a tak se z něj stal další kvalitní plemeník z chovatelské stanice Micailve. Přeji mu hodně zájemců o krytí z řad chovatelů a hlavně samé zdravé potomky. Z dalších známých byla uchovněna krásná a milá znakanda Beowyn od Verči a Pavlínky Skládalových. Jsem moc ráda, že jsem se s vámi mohla radovat z vašich úspěchů.
Bucanero Micailve - nový krycí pes
Beowyn Eldunarya - nová chovná fena
28.9.2022 - Po delší době se mi povedlo uspořádat pražský hovisraz. A bylo to báječné, i když nám nevyšlo počasí. Takový slejvák jsme na srazu snad ještě neměli, nebyl na mně ani kousíček suchý. Co se nám taky nejspíš stalo poprvé bylo, že se sešlo 5 hovawartích kluků a žádná fenečka. Zní to celkem děsivě, ale kluci to nakonec báječně zvládli. I se vystřídali v běhání na volno. Mám z nich velikou radost a těším se na další sraz - snad už za měsíc. 😊
Za fotky moc děkuji Michalovi Ningerovi.
Za fotky moc děkuji Michalovi Ningerovi.
24.9.2022 - V CHS Micailve se narodilo 8 krásných "malých" hovíčků. Althejka se rozhodla to udělat až do poslední chvíle napínavé a z osmi pupíčků jsou pouze dvě fenky. 😅 Ale jelikož je moc šikovná, porod krásně zvládla a o prcky se s péčí stará, tak věřím, že bude vše v pořádku, a jedna znakatá princezna za dva měsíce oživí naši hovawartí smečku. 😻 Už se moc těším, až si je budu moct poprvé pomuchlovat! 💞 |
18.9.2022 - Klatovy
Není tajemstvím, že už je delší dobu mým snem si pořídit hovawartí fenečku. Čekám na ni roky, stále se nedařilo a stále se to posouvalo. Teď už se na nás ale snad štěstí usmálo. I když je ještě spoustu dní před námi, kdy bude napínavé čekat, jestli se ta vysněná narodí. Já tomu však věřím. A jak by to taky mohlo dopadnout, když se krylo na mé narozeniny. 💗 Tak mi držte palce, ať brzy smečku rozšíří ta má vysněná. A ať ji Kenda bez problémů přijme do domácnosti. 😁 Když to vše dobře dopadne, stane se členem naší smečky štěňátko z CHS Micailve. A proč jsem si vybrala právě tuto chovatelskou stanici? Chovatelku Verču znám už dlouhé roky, prakticky od doby, co máme HW. Obě její fenky vídám od štěněte, miluji je a navíc věřím jejímu chovatelskému úsudku, co se týče výběru vhodného plemeníka. Vážím si toho, že na krytí vyráží za hranice pro u nás novou krev. Navíc vídám i její odchovy, které jsou nejen úspěšné na poli výstavním, ale především zdravé a povahově vyrovnané. Předpoklady by tedy byly luxusní, teď už jen zbývá doufat, že i my budeme šťastní majitelé zdravé hovawartky a moc ji nepokazíme naším rozmazlováním. 🙈 |
Dárcovství krve
Dovolená
13.-15.5.2022 - Knížečák
10.5.2022 - Baddy narozeniny
5.5.2022 - narozeniny
Kastrace
For Pets
14.3.2022 - Keny má za sebou pravidelná vyšetření u svých úžasných doktorů na Animal Clinic. Původně mělo jít o CT a endoskopii, nakonec jsme museli od narkózy upustit a udělali jsme "jen" kontrolní sono a cystocentezu. Kenymu totiž ráno vyšel jeden ledvinný parametr mimo normu (zvýšené SDMA), a tak se doktoři rozhodli, že ač to nemusí znamenat vůbec nic a vše ostatní má v normě, mohl by to být zbytečný risk. Raději počkáme na kontrolní krve a pokud bude za měsíc v pořádku, tak se přispí a udělá se vyšetření. Navíc nám zase zhubnul na příšerných 31,5kg, což taky musíme řešit... I když si myslím, že to má za vinu hlavně odchod Samíčka a s tím spojený stres... 🥺
A co že se bude dělat a proč? Keny už delší dobu (cca dva roky) několikrát denně nadavuje, jak kdyby mu v krku něco překáželo. Nepřikládali jsme tomu velký důraz, jelikož psi si běžně olizují celé tělo, dostanou se jim do krku chlupy a mysleli jsme si, že ho takhle dráždí. Navíc bylo spoustu starostí se Samíčkem, a tak nám toto nepřišlo tolik důležité. Jenže jak ho máme doma samotného, samozřejmě ho o to víc pozorujeme a mám potřebu to řešit. Zároveň jsme bohužel na dnešním kontrolním sonu zjistili, že už má v opravdu špatném stavu prostatu a má poměrně velkou cystu na jednom varleti. Bohužel ho tedy nemine kastrace, a to velmi brzy. Za cca 3-4 týdny zkontrolujeme krev a pokud bude vše v pořádku, tak nás čeká kastrace zároveň s endoskopickým vyšetřením dýchacích cest. Snad budeme konečně vědět na čem jsme a nebude to nic vážného. 🙃
Máme však i dobré zprávy, a to že na USG kontrole močových cest bylo dnes opět vše v pořádku. Ledviny vypadají jako ledviny, močovody nejsou skoro vidět. A já se u toho sona rozplývám a jsem fascinovaná tím, co tělo dokáže. Snad se takhle Keníček popere se vším! 🙏❤
A co že se bude dělat a proč? Keny už delší dobu (cca dva roky) několikrát denně nadavuje, jak kdyby mu v krku něco překáželo. Nepřikládali jsme tomu velký důraz, jelikož psi si běžně olizují celé tělo, dostanou se jim do krku chlupy a mysleli jsme si, že ho takhle dráždí. Navíc bylo spoustu starostí se Samíčkem, a tak nám toto nepřišlo tolik důležité. Jenže jak ho máme doma samotného, samozřejmě ho o to víc pozorujeme a mám potřebu to řešit. Zároveň jsme bohužel na dnešním kontrolním sonu zjistili, že už má v opravdu špatném stavu prostatu a má poměrně velkou cystu na jednom varleti. Bohužel ho tedy nemine kastrace, a to velmi brzy. Za cca 3-4 týdny zkontrolujeme krev a pokud bude vše v pořádku, tak nás čeká kastrace zároveň s endoskopickým vyšetřením dýchacích cest. Snad budeme konečně vědět na čem jsme a nebude to nic vážného. 🙃
Máme však i dobré zprávy, a to že na USG kontrole močových cest bylo dnes opět vše v pořádku. Ledviny vypadají jako ledviny, močovody nejsou skoro vidět. A já se u toho sona rozplývám a jsem fascinovaná tím, co tělo dokáže. Snad se takhle Keníček popere se vším! 🙏❤
12.-13.3.2022 - S Keníčkem jsme se vydali tradičně do Holešovic na Dyzajn Market, kde pravidelně navštěvujeme stánek značky Funky Dog. V sobotu sami dva, přičemž nějakou dobu Keny pobyl přivázaný u sloupu a čekal na mě, jelikož jsem chvíli na stánku vypomáhala. Chodila jsem ho pravidelně kontrolovat a bavila jsem se tím, že i když jsem mu dala pro jistotu náhubek, chodili si ho stejně kolemjdoucí jen tak mazlit. No naštěstí mu nikdo nepřišel podezřelý, a tak byl na ně hodný. Byl to moc fajn den, ráda jsem na chvilku zakladatelce značky Katce pomohla a probrala s ní, co se nám v těch našich psích světech událo za dobu, co jsme se neviděli. Po výpomoci jsem ještě vzala na stánek Kenyho a ten mi udělal pěknou ostudu, když ho zaujaly pachy předchozích psích návštěvníků a aby je přeznačkoval, využil Katky maminku jako sloupek a počůral ji, než jsem tomu stihla zabránit. No myslela jsem si, že se propadnu hanbou, ale je z toho alespoň veselá historka.
V neděli jsme se vydali na trh znovu, tentokrát i s páníčkem. Kluci šli na kávu, protože páníčka prodírání se v davu lidí moc nebere a já jsem si alespoň prohlédla stánky v klidu, bez tahouna na vodítku. No a protože na prohlížení si dyzajnových kousků kluky neužije, dali jsme si alespoň do nosu a využili jsme místního vždy luxusního občerstvení, abychom si zpříjemnili odpoledne. Poté, co jsme v sobě měli několik káv, piv a dobrot, šli jsme se projít do Stromovky. Ta byla plná lidí vzhledem k probíhajícím dvěma akcím na Výstavišti (kromě trhu tu byla také Matějská pouť). Moc pohodová procházka to tedy nebyla, ale i tak stojí za to si do tohoto úžasného parku občas zajít. Když jsme se vrátili zpět na Výstaviště, abychom chytli tramvaj domů, tak jsme cestu přervaným MHD raději vzdali a šli jsme i domů procházkou. Přidali jsme tak dalších cca 5km k už nachozené vzdálenosti. Připočtěte spoustu vjemů, interakcí s dalšími psy a lidmi a máte totálně vyčerpaného psa, který doma už jen hledá, kde se mu bude ležet nejpohodlněji.
V neděli jsme se vydali na trh znovu, tentokrát i s páníčkem. Kluci šli na kávu, protože páníčka prodírání se v davu lidí moc nebere a já jsem si alespoň prohlédla stánky v klidu, bez tahouna na vodítku. No a protože na prohlížení si dyzajnových kousků kluky neužije, dali jsme si alespoň do nosu a využili jsme místního vždy luxusního občerstvení, abychom si zpříjemnili odpoledne. Poté, co jsme v sobě měli několik káv, piv a dobrot, šli jsme se projít do Stromovky. Ta byla plná lidí vzhledem k probíhajícím dvěma akcím na Výstavišti (kromě trhu tu byla také Matějská pouť). Moc pohodová procházka to tedy nebyla, ale i tak stojí za to si do tohoto úžasného parku občas zajít. Když jsme se vrátili zpět na Výstaviště, abychom chytli tramvaj domů, tak jsme cestu přervaným MHD raději vzdali a šli jsme i domů procházkou. Přidali jsme tak dalších cca 5km k už nachozené vzdálenosti. Připočtěte spoustu vjemů, interakcí s dalšími psy a lidmi a máte totálně vyčerpaného psa, který doma už jen hledá, kde se mu bude ležet nejpohodlněji.
10.3.2022 - Ještě chvíli se budeme držet výročí, tentokrát bohužel toho nejsmutnějšího. Jsou to už 2 roky, co nás náhle a nečekaně opustil milovaný Bárník. Krátce poté, co jsme oslavili jeho 8. narozeniny a vstup do veteránského věku. Byl ve skvělé kondici, stále stejně prdlý a mysleli jsme si, že i zdravý. Bohužel mu ale už nějakou dobu rostl nádor na srdci, který ho nakonec zabil. Zpětně viděno - i když jsme to v tu chvíli slyšet nechtěli - byla to jedna z nejlepších možných smrtí. I když nečekaná a pro nás příšerně bolestivá, pro Bárnička to bylo rychlé, žádné natahované trápení. Po zkušenosti s letošním rozhodováním o Samíčkově konci se už s Bárníkovou smrtí dokážu lépe smířit. Přesto bych to rozhodně nechtěla znovu zažít...
Bárníčku, moc nám chybíš! Není dne, kdy bychom si nevzpomněli. Snad už ti v psím nebíčku není smutno, se Samíčkem řádíte a čekáte, až se k vám jednou vrátíme. ❤
Bárníčku, moc nám chybíš! Není dne, kdy bychom si nevzpomněli. Snad už ti v psím nebíčku není smutno, se Samíčkem řádíte a čekáte, až se k vám jednou vrátíme. ❤
28.2.2022 - Je to právě 10 let, co se narodil náš navždy první a jedinečný Bárníček. Což znamená, že se už 10 let pohybujeme ve světe hovawartů! Stále mi připadá neuvěřitelné, že jsme měli takové štěstí na toto úžasné plemeno a že už jsme spolu ušli takovou cestu. Všichni tři naši kluci jsou (byli) naprosto jedinečné osobnosti a všichni nás toho tolik naučili. Moc se těším na další nádherné roky, které nás s hovíky čekají. A snad se nám také o dalšího hovíče brzy podaří rozšířit smečku. 🙃
2.2.2022 - Rozloučili jsme se s milovaným nejstarším členem smečky Samíčkem
Krátce po "slavení" 15,5 let věku Samíčka, kdy jsme měli radost z jeho kondice a řádění, jsme se s ním museli rozloučit. Trvalo dlouho si uvědomit, že kondice je spíš nutkání k pohybu a řádění výsledek stařecké demence. Přesto doufám a věřím, že díky milosrdné stařecké zmatenosti netrpěl a život s námi si užíval. Důkazem budiž úsměv na jeho čumáčku, který nám každý den a většinou celý den věnoval, obrovskou chuť k jídlu, kdy nám s dobrůtkou sežral skoro i prsty a veliká radost z naší přítomnosti, užívání si mazlení a rozdávání lásky nám i Keníčkovi. I když ten mu občas samozřejmě lezl na nervy. 😅
Že se se Samíčkem rozloučíme jsme měli už naplánováno na konkrétní den. Věděli jsme, že jestli jeho stav necháme zajít dál, bude to sobecké a nefér. Zatím na tom byl jakžtakž dobře, o což těžší bylo naše rozhodnutí. Změny navíc přicházely postupně, takže jsme si je mnohdy ani neuvědomovali a vidíme je až zpětně. Rozhodnutí každopádně přišlo o několik dní dříve. Dorazila jsem domů dřív z práce, Samík jako vždy chodil po bytě. Narozdíl od ostatních dnů ale nebyl schopný usnout. Vždycky jen někde upadl, lehl si, ale po několika vteřinách okamžitě vstal a šel zase chodit. Chodil dokolečka dlouhé minuty vkuse, úplně se zamotával. Na pomazlení se už nezastavil, ale hned šel dál, měl nepřítomný výraz. Volala jsem poníkovi a řekla mu, ať přijede z práce, že musíme na veterinu, protože už je to špatné. Samíka jsem si vzala do náruče a on mi v ní okamžitě totálním vyčerpáním usnul. Plakala jsem, pusinkovala jsem ho, mazlila jsem se s ním a bála jsem se pohnout, abych ho nevzbudila. Znovu mi usnul v náručí i v autě.
Na veterině ještě na chviličku ožil, dokonce se potahali s páníčkem o plyšovou krysu, kterou s sebou Janíček vzal, protože na ní Samík poslední měsíce často lehával. Pak přišla paní doktorka, injekci na usnutí mu dala do zadečku. Tak jsme se domluvili, věděla jsem, že kanylace před usnutím by ho zbytečně stresovala. Zároveň jsme ani nepřevažovali, prostě jsem doktorce řekla, ať mu natáhne množství na 10kg kolem kterých se poslední dobou pohyboval. Očekávala jsem, že bude bojovat, takže i kdyby měl o trochu méně, bylo mi to jedno. Více by neměl určitě. Jenže ono to bylo vše jinak... Paní doktorka píchla injekci, otočila se s tím, že to bude trvat 10-15 minut, ale Samíček okamžitě začal usínat. Páníček si ho tedy vzal do náruče, kde mu Sam usnul absolutně hlubokým spánkem - nezvyklým, i podle doktorky neočekávaným. Jeho tělíčko už prostě bylo šíleně vyčerpané. Pak už nás čekala ordinace a cesta úplně poslední, a to injekce na zástavu srdíčka. Samík ležel, pod hlavou krysičku, nás u sebe, paní doktorka (moje milovaná úžasná kolegyně z práce - což pro mě taky bylo moc důležité, aby to byl někdo, komu důvěřuji a mám ho ráda) zakanylovala pacičku a Samíčkovi srdce za chvilku dotlouklo.
Bylo to těžké, příšerně bolestivé, první dny po jeho eutanazii jsme trpěli nepředstavitelným způsobem. Strašně jsme si to vyčítali. Naštěstí jsme došli brzy ke smíření a k pochopení, že to opravdu bylo správně. Dlužili jsme mu to za nádherné dlouhé roky, kdy nám dával tak obrovské množství lásky, vždy byl ke všem laskavý, byl úžasně silný, zdravý a energický. Nezasloužil si se zbytečně trápit. A nebylo to potřeba, měl nádherný život.
Doufám, že tyto řádky budou útěchou pro ty, které toto rozhodnutí čeká. Pro mne je to forma terapie... Jsem ráda, že jsem se mohla vypovídat a také jsem moc vděčná za všechny úžasné lidi, kteří při nás stáli a s tímto rozhodnutím nám pomohli. Nejvíc děkuji doktorovi Martinovi Kořínkovi, který se o Samíčka poslední měsíce trpělivě staral, i když to s námi vůbec nebylo jednoduché. Paní doktorce Mišce Popkové, která Samíčka doprovodila na cestu poslední, když to bylo neplánované a na chudinku to vyšlo. Jsem ráda, že u toho byla právě ona, když nemohl doktor Martin. Dále Verče Benešové, která mě zcela správně nahlodala a navedla na to, abych o uspání vůbec přemýšlela. A v neposlední řadě Kristýnce Ježdíkové, mé skvělé kolegyni, která snášela dlouhé týdny před a dlouhé dny po, kdy jsem to potřebovala neustále probírat. Byla mi rádkyní, vedla mě ke správnému rozhodnutí. Dělila se o své odborné i osobní zkušenosti a stála u posledního rozhodnutí v den, kdy jsem jí z domova posílala videa a fotky v době, kdy už byl Samíček špatný. Moc děkuji, absolutně nevím, jak by to bez vás dopadlo. 🙏
Děkuji i všem, kteří jste nás podpořili objetím, sdílením emocí, útěchou a krásnými slovy! Bylo to moc důležité. ❤
Krátce po "slavení" 15,5 let věku Samíčka, kdy jsme měli radost z jeho kondice a řádění, jsme se s ním museli rozloučit. Trvalo dlouho si uvědomit, že kondice je spíš nutkání k pohybu a řádění výsledek stařecké demence. Přesto doufám a věřím, že díky milosrdné stařecké zmatenosti netrpěl a život s námi si užíval. Důkazem budiž úsměv na jeho čumáčku, který nám každý den a většinou celý den věnoval, obrovskou chuť k jídlu, kdy nám s dobrůtkou sežral skoro i prsty a veliká radost z naší přítomnosti, užívání si mazlení a rozdávání lásky nám i Keníčkovi. I když ten mu občas samozřejmě lezl na nervy. 😅
Že se se Samíčkem rozloučíme jsme měli už naplánováno na konkrétní den. Věděli jsme, že jestli jeho stav necháme zajít dál, bude to sobecké a nefér. Zatím na tom byl jakžtakž dobře, o což těžší bylo naše rozhodnutí. Změny navíc přicházely postupně, takže jsme si je mnohdy ani neuvědomovali a vidíme je až zpětně. Rozhodnutí každopádně přišlo o několik dní dříve. Dorazila jsem domů dřív z práce, Samík jako vždy chodil po bytě. Narozdíl od ostatních dnů ale nebyl schopný usnout. Vždycky jen někde upadl, lehl si, ale po několika vteřinách okamžitě vstal a šel zase chodit. Chodil dokolečka dlouhé minuty vkuse, úplně se zamotával. Na pomazlení se už nezastavil, ale hned šel dál, měl nepřítomný výraz. Volala jsem poníkovi a řekla mu, ať přijede z práce, že musíme na veterinu, protože už je to špatné. Samíka jsem si vzala do náruče a on mi v ní okamžitě totálním vyčerpáním usnul. Plakala jsem, pusinkovala jsem ho, mazlila jsem se s ním a bála jsem se pohnout, abych ho nevzbudila. Znovu mi usnul v náručí i v autě.
Na veterině ještě na chviličku ožil, dokonce se potahali s páníčkem o plyšovou krysu, kterou s sebou Janíček vzal, protože na ní Samík poslední měsíce často lehával. Pak přišla paní doktorka, injekci na usnutí mu dala do zadečku. Tak jsme se domluvili, věděla jsem, že kanylace před usnutím by ho zbytečně stresovala. Zároveň jsme ani nepřevažovali, prostě jsem doktorce řekla, ať mu natáhne množství na 10kg kolem kterých se poslední dobou pohyboval. Očekávala jsem, že bude bojovat, takže i kdyby měl o trochu méně, bylo mi to jedno. Více by neměl určitě. Jenže ono to bylo vše jinak... Paní doktorka píchla injekci, otočila se s tím, že to bude trvat 10-15 minut, ale Samíček okamžitě začal usínat. Páníček si ho tedy vzal do náruče, kde mu Sam usnul absolutně hlubokým spánkem - nezvyklým, i podle doktorky neočekávaným. Jeho tělíčko už prostě bylo šíleně vyčerpané. Pak už nás čekala ordinace a cesta úplně poslední, a to injekce na zástavu srdíčka. Samík ležel, pod hlavou krysičku, nás u sebe, paní doktorka (moje milovaná úžasná kolegyně z práce - což pro mě taky bylo moc důležité, aby to byl někdo, komu důvěřuji a mám ho ráda) zakanylovala pacičku a Samíčkovi srdce za chvilku dotlouklo.
Bylo to těžké, příšerně bolestivé, první dny po jeho eutanazii jsme trpěli nepředstavitelným způsobem. Strašně jsme si to vyčítali. Naštěstí jsme došli brzy ke smíření a k pochopení, že to opravdu bylo správně. Dlužili jsme mu to za nádherné dlouhé roky, kdy nám dával tak obrovské množství lásky, vždy byl ke všem laskavý, byl úžasně silný, zdravý a energický. Nezasloužil si se zbytečně trápit. A nebylo to potřeba, měl nádherný život.
Doufám, že tyto řádky budou útěchou pro ty, které toto rozhodnutí čeká. Pro mne je to forma terapie... Jsem ráda, že jsem se mohla vypovídat a také jsem moc vděčná za všechny úžasné lidi, kteří při nás stáli a s tímto rozhodnutím nám pomohli. Nejvíc děkuji doktorovi Martinovi Kořínkovi, který se o Samíčka poslední měsíce trpělivě staral, i když to s námi vůbec nebylo jednoduché. Paní doktorce Mišce Popkové, která Samíčka doprovodila na cestu poslední, když to bylo neplánované a na chudinku to vyšlo. Jsem ráda, že u toho byla právě ona, když nemohl doktor Martin. Dále Verče Benešové, která mě zcela správně nahlodala a navedla na to, abych o uspání vůbec přemýšlela. A v neposlední řadě Kristýnce Ježdíkové, mé skvělé kolegyni, která snášela dlouhé týdny před a dlouhé dny po, kdy jsem to potřebovala neustále probírat. Byla mi rádkyní, vedla mě ke správnému rozhodnutí. Dělila se o své odborné i osobní zkušenosti a stála u posledního rozhodnutí v den, kdy jsem jí z domova posílala videa a fotky v době, kdy už byl Samíček špatný. Moc děkuji, absolutně nevím, jak by to bez vás dopadlo. 🙏
Děkuji i všem, kteří jste nás podpořili objetím, sdílením emocí, útěchou a krásnými slovy! Bylo to moc důležité. ❤